Před 25 lety se doslova a do písmene rozhodovalo o tom, zda 10 let budované služby pro nevidomé a slabozraké budou zachráněny poté, co se tehdejší úředníci na jednom ministerstvu rozhodli neposkytnout finanční prostředky na projekty Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých.
Byla to doba velké nejistoty a obav. Úspěšně se rozvíjející Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých, měla po sloučení v roce 1996 dvou organizací, České unie nevidomých a slabozrakých a Společnosti nevidomých a slabozrakých, početnou členskou základnu, budovanou rozsáhnou síť služeb pro osoby se zrakovým postižením. Z velké části suplovala neexistující služby státu pro tuto cílovou skupinu. Pacienti odcházející z nemocnice poté, kdy jim lékaři sdělili smutnou pravdu, že s jejich zrakem to již nebude nikdy lepší, nacházeli zázemí především v Tyfloservisu a v Pobytovém a rekvalifikačním středisku Dědina. Zde jim byli sociální pracovníci schopni ukázat, jak lze žít bez kontroly zrakem, naučit je základním dovednostem v domácnosti a připravovat je na to, že „slepotou život nekončí“, že se mohou naučit znovu číst a psát, postarat se o sebe i o druhé, žít život, který si v ničem nezadá s životem zdravých lidí. Jen to bude jiné.
V roce 1999 již byly velmi rozvinuté technologie, které umožňovaly získávat informace prostřednictvím výpočetní techniky, Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých zaměstnávala kvalifikované lektory, kteří nevidomé učili speciálním dovednostem, aby bez kontroly zrakem s pomocí programů zpřístupňujících dění na obrazovce (hlasové a hmatové výstupy, softwarové lupy) dokázali tuto techniku ovládat. Od roku 1993 mají nevidomí k dispozici Knihovnu digitálních dokumentů Braillnet. Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých byla první organizací mezi obdobnými organizacemi zdravotně postižených, která se připojila k internetu a začala jej využívat.
Od samotných počátků po roce 1990 Česká unie nevidomých a slabozrakých neúnavně pracovala na tom, aby se nevidomých po ulicích našich měst lépe chodilo a orientovalo. Každý přechod je dnes již projektován se sníženým nájezdem pro vozíčkáře a signálním pásem pro bílou hůl nevidomého, ve větších městech „mluví“ semafory a vozidla hromadné dopravy.
Na přelomu tisíciletí měli zrakově postižení již k dispozici pomůcky, o kterých se jim před rokem 1990 ani nesnilo.
Rozvíjely se vzdělávací, poradenské, asistenční a aktivizační programy na celém území naší republiky. Neobešlo se to především bez finanční podpory státu.
To vše mělo mít rozhodnutím úředníků svůj konec. Dne 20. ledna roku 2000 se konala velká demonstrace za účasti cca 500 nevidomých a slabozrakých před Ministerstvem práce a sociálních věcí na protest proti vyřazení projektů SONS z dotačního řízení. Vznikla petice na podporu služeb pro nevidomé a pod petičními archy se sešlo více než dvacet šest tisíc podpisů.
A co dál?
V čele Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých stál silný „vůdce“, Milan Pešák. Správně rozhodl a přesvědčil o tom i ostatní, že velké organizace to budou mít se získáváním finančních prostředků na svou činnost mnohem složitější a že bude lépe rozdělit odborné sociální služby mezi více organizací. Zasadil se o vznik obecně prospěšných společností, které převzaly na sebe úděl poskytovatelů služeb pro osoby se zrakovým postižením.
V Brně jsme nezůstali pozadu.
Dne 28. června 2000 se na Chaloupkově 7 schází kandidáti na členství v první správní a dozorčí radě budoucí obecně prospěšné společnosti TyfloCentrum Brno. Radim Charvát, Petr Peňáz, Jan Příborský, Pavel David, Miroslava Jamborová, Zdeněk Jelínek, za zakladatele prezident SONS Milan Pešák a Hana Bubeníčková, pracovnice SONS, pověřená zakladatelem k úkonům založení společnosti.
Došlo k ustavení první správní a dozorčí rady společnosti. Prvním předsedou správní rady a statutárním zástupcem společnosti byl zvolen Radim Charvát, tehdy student Právnické fakulty MUNI. Studium jej však zaválo na dlouhou dobu mimo republiku a tak již v roce 2001 se na dlouhá léta stává předsedou správní rady Pavel David.
Dne 11. srpna 2000 prezident SONS, Milan Pešák před notářem sepisuje Zakládací listinu společnosti a tímto aktem zakládá naši společnost. Dne 14. srpna 2000 Hana Bubeníčková podává návrh na založení společnosti společně se Zakládací listinou a dalšími potřebnými dokumenty na Krajském soudu v Brně.
Dne 28. srpna 2000 byla společnost zapsána do rejstříku obecně prospěšných společností u Krajského soudu v Brně a tím oficiálně začala existovat. Toto datum je považováno za datum vzniku společnosti.
Hana Bubeníčková, pověřená administrativními kroky, vedoucí k založení společnosti, a přípravou zahájení činnosti společnosti, podává v podzimních měsících roku 2000 první žádosti o finanční podporu (dotace) pro novou organizaci na rok 2001.
Přehled služeb, které vznikly v letech 1990 – 1994 v České unii nevidomých a slabozrakých
1990 – Středisko rané péče (osamostatnilo se ještě jako samostatné občanské sdružení, dnes zapsaný spolek, v roce 1998 jako služba pro jinou věkovou strukturou klientů a nenavazující na ostatní služby) – služba vytvářela síť pracovišť po celé republice
1991 – Tyfloservis - projekt sociální rehabilitace později osleplých (osamostatnil se jako obecně prospěšná společnost v roce 2000) – služba vytvářela síť pracovišť po celé republice
1991 – Středisko výcviku vodicích psů (1997 – nová provozní budova, 1999 – nová ubytovna pro klienty)
1991 – Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko Dědina (osamostatnilo se jako obecně prospěšná společnost v roce 2000, 1994 - dokončena rekonstrukce sídla)
1992 – Středisko pro odstraňování architektonických bariér
1993 – Oddělení digitalizace, knihovna Braillnet
(30. 9. 1996 server www.braillnet.cz - první web podobného zaměření)
1994 – Oddělení tyflotechnických pomůcek – služba vytvářela síť pracovišť po celé republice
1994 – Prodejna tyflopomůcek Olomouc
Přehled obecně prospěšných společností, které vznikly v letech 2000 – 2003
Tyfloservis, o.p.s. (18. 9. 2000) – celostátně působící organizace se sítí krajských ambulantních pracovišť
– první ředitel: PhD. Josef Cerha (ve funkci 20 let)
Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko Dědina, o.p.s. (18. 9. 2000)
– první ředitelka: Mgr. Marie Schifferová (ve funkci 14 let)
TyfloCentrum Brno, o. p. s. (28. 8. 2000)
– první ředitelka: RNDr. Hana Bubeníčková (ve funkci 25 let)
TyfloCentrum Olomouc, o. p. s. (28. 8. 2000)
– první ředitel: Jan Příborský (ve funkci 12 let)
TyfloCentrum Ostrava, o. p. s. (18. 9. 2000)
– první ředitel: Karel Kurland (ve funkci 19 let)
TyfloCentrum Karlovy Vary, o. p. s. (19. 9. 2000)
– první ředitel: Pavel Rogaczewski (ve funkci 17 let)
TyfloCentrum Plzeň, o. p. s. (5. 9. 2000)
– první ředitelka: Lenka Černá
TyfloCentrum České Budějovice, o. p. s. (16. 8. 2000, (do r. 2020 Tyflokabinet České Budějovice, o. p. s.)
– první ředitel: Antonín Tůma (ve funkci 8 let)
TyfloCentrum Praha, o. p. s. (7. 10. 2002)
– první ředitelka: Marcela Drotárová, DiS.
TyfloCentrum Ústí nad Labem, o. p. s. (30. 9. 2002)
– první ředitelka: Mgr. Milena Pospíšilová
TyfloCentrum Hradec Králové, o. p. s. (9. 10. 2002)
– první ředitelka: Dagmar Balcarová (ve funkci 23 let)
TyfloCentrum Zlín, o. p. s. (7. 10. 2002 - zrušeno 27. 5. 2015)
– první ředitelka: Ing. Jitka Plachá
TyfloCentrum Pardubice, o. p. s. (16. 9. 2003)
– první ředitelka: Bc. Dana Stoklasová (ve funkci 22 let)
TyfloCentrum Liberec, o. p. s. (9. 10. 2003)
– první ředitel: Ing. Jana Kondrášová
TyfloCentrum Jihlava, o. p. s. (8. 10. 2003)
– první ředitelka: Marie Fialová
Do vínku TyfloCentrům byly dány tyto činnosti:
- služby prvního kontaktu pro těžce zrakově postižené občany včetně jejich vyhledávání,
- základní poradenství o možnostech kompenzace handicapu zrakového postižení i o poskytovatelích služeb takto postiženým lidem,
- sociálně právní a pracovně právní poradenství,
- technické poradenství při výběru kompenzačních pomůcek včetně nácviku obsluhy.
- kurzy práce s ICT pro začátečníky i pokročilé,
- rozvoj a docvičování dovedností získaných v programech základní rehabilitace,
- služby osobní asistence (průvodcovské, předčitatelské a jiné asistentské služby),
- pomoc při odstraňování architektonických bariér,
- podpora volnočasových aktivit osob se zrakovým postižením (kulturních a sportovních aktivit),
- další služby podle možností v regionu (podpora zaměstnávání, osvěta, vzdělávání).